Ve Druhém slunečním věku, než přišli do země Dúnadani a vytvořili království Gondor a Arnor, žil v úrodných údolích pod Bílými horami urostlý tmavovlasý lid. Říká se, že si mnoho set let budovali vlastní civilizaci, odděleně ode všech jiných lidí, a vystavěli mnoho kamenných pevností. Žádná historie však nemluví o osudu těchto lidí z Bílých hor. Zanikli však a v jejich zemích zůstali jen jejich potomci nazývaní Vrchovci.
Moc Vrchovců oslábla dávno předtím, než Dúnadani vytvořili království Gondor a Arnor. Lid se rozdělil. Ti, kteří zůstali v Šeré Brázdě, se stali spojenci Gondorských, jiní se zatoulali na sever a pokojně se usídlili na Hůrecku. Většina Vrchovců se však stáhla do kopců a plání Vrchoviny a stali se pastevci žijícími v kmenech. Zachovali si sice svůj jazyk a zůstali drsnými bojovníky, ale zbarbaštěli.
Ve dvacátém šestém století Třetího věku dali Gondorští provincii Calenardhon Rohirům, ale Vrchovci ji považovali podle práva za svou. Proto se tyto dva národy začaly nenávidět a v roce 2758 podnikl Vrchovec Wulf velký nájezd na Rojiry a zvítězil. Přišlo ho to však draho, protože Rohirové příští rok povstali, zahnali Vrchovce zpátky do kopců a vůdce, válečníka Wulfa, zabili.
A tak skoro tři století zůstávali Vrchovci v pahorkatině a úrodné doliny přenechali Rohirům. Nezapomněli však na svou křivdu, a proto urostlí, snědí Vrchovci uzavřeli dohodu se vzbouřeným čarodějem Sarumanem, který si přivedl do Železného pasu spousty velkých skřetů (nazývaných skurut-hai). Je zaznamenáno, že jakýmsi zlým kouzlem byli Vrchovci zkříženi se skřety a vzešlo z toho zlé potomstvo zvané poloskřeti. Poloskřeti byli černí lidé s očima jako rys a zlou skřetí tváří; když se připojili k Vrchovcům a velkým skřetům, vytvořili veliké a děsivé vojsko.